Opět jsme se srazili jako bývalí absolventi pardubické univerzity. Počasí již tradičně přálo a tak jsem i já zaměstnal nohy namísto dvou pneumatik. Prošel jsem městečko, sem tam pivečko, kafíčko, domů jsem mamině prostřednictvím Skype posílal hodinový přímý videopřenos. Až jí bylo líto, že nechtěla jet těch cca 250 km. Ale zase jsem mohl dát cestu zpět domů non-stop. S jednou krátkou pětiminutovkou u kempu Štilec, abych zjitřil vzpomínky na naše rodinné kempování někdy před třiceti lety. Tenkrát jsem se nacpal řízky z hub a skončil na týden dovolené v krumlovské nemocnici se zánětem slepáku.