ATC Brodský - Červený Kostelec 26. - 28. srpna 2011

29.08.2011 13:16

Letošní rekordní teplota v pátek nebyla právě na cestování, ale co naděláte, když už mamka chce být rychle u vody a já u dobře vychlazeného pěnivého moku. Cestou jsme se stavili u známých v Českém Meziříčí, abychom domluvili trasu sobotní moto vyjížďky. Měl jsem mozkovnu z jízdy tak vyschlou, že jsem raději plánování nechal na ostatních :o)). Fakt v tom horku lidi na silnici hrozně blbnou a ještě musíte uhlídat sebe. K večeru se ochladilo pod 30°C, tak Kocouři vytáhli z garáže Harleje a jeli do kempu s námi. Museli mě hlídat, když viděli moji pivní dehydrataci. Ještě jsme v kempu ani nenašli místo na stan a už to ve mně zasyčelo, až mi vyfoukla pára z uší. Ale byli jsme za plotem kempu, tak jsem předpokládal, že tam na cestičce nebude stát příslušník s plácačkou. Nestál. Navečer začalo nepříjemně foukat, že to tahalo kolíky od plachty ze země. Nakonec byla i krycí plachta na svém místě a mohli jsme se kochat pohledem na vodní hladinu. Komáři nežrali, jelikož byl takový vítr, že se do nás nemohli trefit. Pustil jsem se do průzkumu kempu. Hlavně mě zajímala trasa qýčepu a zpět. Vítr stále sílil, tak jsem s čtvrtou vychlazenou jedenáctkou skončil průzkum a jal se plachtu nad stanem kurtovat na všechna oka. Chvílemi nápory větru plácaly plachtou tak, že jsme se ani neslyšeli. Jak dlouho vítr trval nevíme. Použili jsme na spaní opět slušivé žluté špunty do uší. Ráno bylo naopak idylické. Reku, kafe si udělám. Před týdnem jsem zabalil vařič, hrnky, ešus, lžičku a až v kempu ráno jsem zjistil, že nemám kafe a cukr. Tentokrát jsem si dal pozor. Kafe i cukr jsem si pečlivě zabalil, než jsem opět ráno konstatoval, že nemáme hrnky. Tak hurá do Penáče v Kostelci, kde se na mne smály porcelánové maloobjemové hrníčky 0,2 litru. Jelikož piju kafe z půllitráku, musím si udělat kávičky dvě a ještě budu mít decku absťák. K hrnkům jsem přidal do košíku klobásy, pečivo, sýr, křen, hořčici a jiné lahůdky, tak jsem pozval na snídani, ostatně jako obvykle, i maminu a holky. Já nevím, proč s sebou vozíme psí granule, když je pak psiska nevím proč nechtějí. Na vodě se proháněly vodní slípky a řvaly hlady, proto dvě housky skončily i v žaludcích nečlenů klubu. Blížila se desátá hodina a z dálky byla slyšet střelba výfuků Kocouří osmnáctistovky. Honem jsme zabezpečili bydlo a po krátké poradě se vydali i s holkama na trasu, kterou Kocouři navrhli. Dokazování síly našich motorů holky přežily v pohodě, bo jak jsme je dali v Peci na zem, už byly pryč. Čumáky u země a jejich rychlost se přibližovala rychlosti našich strojů. V zahrádce pensionu jsme si dali oběd a při zavlažování volátek sledovali srnku na kopci a poslouchali šumění kaskád potůčku. Cedule "domácí strava" nás zlákala, ale domácí proviant chutná zcela jinak. Pěkně mě pak pálila žáha. Odlehčili jsme peněženkám a vydali se na další štaci do Adršpachu. Jízdu nebudu popisovat, protože kdo nezažil, neuvěří. Pohled na svět je ze sedadla motorky úplně jiný, než zpoza skla plechovky. V Adršpachu nás přivítal hotel Javor slovy, "neobsloužím vás, mám tady autobus". Já mu na to "vy máte autobus, my zase žízeň". Když hotel zjistil, že nemusí vařit, obratem byly nápoje na stole a hnedle jsme byli kamarádi. Jen tak na okraj, už jsem někde psal, že se v celebritách nevyznám, ale naše mamky ano. Ihned poznaly Lucku Výbornou, když přišla chvilku po nás s dcerkou. Chvíli poslouchala, jak se vesele dohadujeme, jestli se dá dojet na motorkách až na nějakou skálu a pak se přidala do diskuse s radou cesty, která by nám pomohla alespoň pod skálu. Mamky byly nadšené ale já s Vláďou jsme trasu nepochopili. Zdála se nám příliš komplikovaná poslední část, kdy je potřeba vylézt nahoru pěšky. Se slovy o tuposti a lenosti se nám naše srdíčka natetelila na zadní sedačky a opět jsme vyrazili za dalšími zážitky. Poslední zastávka byla na kopečku s rozhlednou u Náchoda. Krásný výhled trochu pokazilo jen pošmourné počasí. Ani jsme si neobjednali. Nevím jak ostatní, ale já už to neměl kam dát po uvedené domácí stravě v Peci. Trasu přátelé vybrali perfektně, s ohledem na početnost a osazení naší rodiny :o) . Kocouři i my konstatujeme - byla to vydařená vyjížďka.

V neděli před odjezdem jsme byli při placení pobytu pozváni na oběd do restaurace v kempu. Velká porce pavlišova a kuřecího s nivou si zaslouží nejvyšší uznání. Určitě se na jídlo zase stavíme. Třeba již za týden.    

Sobotní trasa vyjížďky s Kocoury:  

ATC ==> Pec pod Sněžkou, pension TAXI SKÚTR, oběd ==> Adršpach, hotel JAVOR, kafíčko a pohárek ==> JIRÁSKOVA CHATA na Dobrošově, čumenda a cigárko ==> ATC

Délka trasy: 151 km

Pozn.: Podtržené odkazy vám řeknou více  :o)

 

FOTO ZDE

VIDEO Z KEMPU

VIDEO Z VYJÍŽĎKY

 

 

Fotografie použita dle Creative Commons SheldonPhotography, David_Yannick  © 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode